Představujeme – Neformální vlkošský ochotnický spolek

Od nepaměti se ve Vlkoši u Kyjova scházejí lidé na první svátek vánoční na tzv. Setkání u jesliček. Děti nachystají program složený z písniček a dalších drobných vystoupení a nedílnou součástí je divadelní zpracování vánočního příběhu. Když jsem se do Vlkoše před několika lety přistěhoval, už byla tato akce tradicí a rády se do ní zapojily i mé děti. Po čase při zahájení nácviku začali účastníci (v nebezpečném prepubertálním věku) říkat: “Nás už to nebaví, hrát pořád to samé… Marie s Josefem jde do Betléma, všude je vyhazují a pak se narodí Ježíšek a všichni jsou šťastni.” Začali jsme tedy hledat zpracování vánočního příběhu nějak netradičně, aby to ty naše děti bavilo. 

A našli jsme. Postupně jsme hráli kratší i delší scénky o Vánocích mezi indiány, vánoční vysílání v televizi, vánoční příběh zasazený do dnešní doby, vánoční příběh jako detektivku a podobně. A protože většina našich herců jsou dívky, bylo stále těžší najít nejen scénář, který by nás bavil, ale také scénář s vhodnými rolemi, kde by nebylo moc mužských postav. A takových pravda k dispozici mnoho není. Nezbývalo než si vymyslet a napsat něco sami. Nejdříve jsme jen “upravovali” či spíše přepisovali dostupné scénáře, a později jsem začal sepisovat vlastní. A náš repertoár se také rozrostl o další akce. Vedle Vánoc vznikla potřeba připravovat program i s divadelní scénkou na každoroční a u nás oblíbenou akci Noc kostelů (vždy na přelomu května a června). I zde jsme nejdříve čerpali ze scénářů a námětů na internetu, ale poslední dobou si některé scénky vymýšlíme a píšeme sami. 

Dnes je soubor – dá-li se tak nazývat – už podruhé obměněný. Původní členové jsou dnes již dospělí lidé. I tak se občas do našich současných scének zapojují. Tu je třeba záskok za čerstvě zraněnou herečku, tu je nutné zajistit hudební doprovod, nedávno si dokonce řekli o sehrání tzv. potitulkové scény. 

Naše hraní se nesoustředí jen na naši obec. Většinou hrajeme v kostele, ale párkrát už to byl i velký sál sokolovny (Vánoční koleda podle CH. Dickense) nebo menší sál komunitního centra. Několikrát nás pozvali k účinkování prátelé z valašské obce Loučka u Vizovic, kde jsme benefičními představeními podpořili výstavbu kaple. A se zmíněnou Vánoční koledou jsme navtívili také farní sál ve Vizovicích. Právě toto představení jsme hráli vícekrát, ostatní naše kusy (tedy spíše kousky) hrajeme většinou jednorázově. 

A proč hrajeme? Protože nás to baví a je to velká legrace. Po každém ukončeném představení si sice říkám, že už to asi bylo naposledy, protože už nevím, co bychom ještě mohli hrát. Děcka postupně opět odrůstají a navíc je to samozřejmě spousta práce a nervů. Když se ale začnou blížit Vánoce nebo Noc kostelů a zazní otázka: “Strýcu, budeme zase hrát divadlo?” Nezbývá než vyhledat či napsat scénář a pustit se do toho. Na takovou otázku se těžko odpovídá: “Ne.” 

Děvčata, která se do divadelních aktivit zapojují, jsou hlavně členky vlkošské scholy – tedy pěveckého souboru, který doprovází bohoslužby a vystupuje i při jiných příležitostech. Jsou to dívky s mnoha zájmy a talenty (hudebními, výtvarnými a sportovními) a hraní divadla berou jako zpestření ve svém většinou nabitém programu. 

Zatím nám všem tato činnost dává smysl. Jedna naše bývalá členka dokonce vystudovala na VŠ produkci a druhá studuje dramaterapii a ve Švandově divadle v Praze absolvovala roční divadelní kurz. Nevím, zda tato profesní rozhodnutí učinily díky našemu ochotnickému snažení, ale mám z toho upřímnou radost.  

Tomáš Just, Vlkoš u Kyjova

Většina našich představení je zdokumentována na videu a některé z těchto videí jsou i umístěny na mém kanále na youtube Tom Just – YouTube