1. JEDNÁNÍ

V popředí detektiv Revolver, za ním lavice jako v kostele. Detektiv má klobouk, hůlku, oblek. Elegantní, odměřený detektiv. Hudba jako v detektivkách.

REVOLVER přísně 
Zdravím, Vás vážené dámy a vážení pánové. Mé jméno je detektiv Revolver

Hudba, vždy při hudbě zatočí hůlkou.

Ale revolver nenosím. Nepotřebuji ho. Přemýšlím.

Hudba.

V mnoha a mnoha zločinech jsem už hrál vedle zločince a oběti jednu z hlavních rolí. Byl jsem v nesnázích, nevěděl jsem jak dál, šlo mi o život… Ale vždy zvítězila spravedlnost. Vidíte jsem tady. Živý a zdravý. Se mnou kráčí spravedlivá odplata a kdo se se mnou setká ve zlém, na toho nikdy nezapomenu. Kolik už jich sedí za mřížemi?

Hudba.
Povzdechne si

K čemu to ale je, když člověk který něco spáchá, zůstane uvnitř stejný? K čemu to je, dopadnout, odsoudit, zavřít a uvnitř se nic nezmění? Dovedu rozřešit nejzašmodrchanější záhady. Stačí malá stopa a zločinec je usvědčen. Ale co dál? Tady ovšem má práce končí..

Hudba.

A co dál? Ptáte se co dál? Nuže, mám tu pro vás jedno vyprávění…Začalo to v neděli v kostele u konce Mše. Ale já tam zrovna nebyl.