I. dějství

(Ouběnice L.P.1909, hostinec, u jednoho stolu sedí štamgasti, u druhého osamocen starosta, hospodský roznáší, je slyšet melodii „Hercegoviny“. Do hospody vchází učitel)

U: (vchází) Dobrý večer vespolek!

St: Á pan učitel Lapka! Vy ste tady ňák často.

U: To se nedá nic dělat, při mém povolání vám vyschne na jazyku co by dup. To byste se divil, jak se to projeví i na jakosti výkladu. Nedávno jsem na chodbě o přestávce zaslechl jednoho žáka: „Ten Lapka dnes mluvil obzvlášť suše.“(starosta se poprskaný začne utírat na poplivané tváři).

St: (sobě) Asi neseděl v první lavici.

H: (učiteli) Tak, co nás dneska čeká?

U: Tak přirozeně že pivo, to už je samozřejmé, viďte? A pak vyzkouším třeba… ty utopence. To je dobrý, ne?

H: Dneska obzvlášť.

U: Víte co, přineste mi žákovskou…chci říci -jídelní knížku.

H: Jídelní lístek, pane učiteli. Dobře, ale slibte mi, že mi tam nebudete opravovat hrubky.(učitel přikývne, hostinský mu ji podá).

U: (prohlíží si lístek, zděsí se) Ne, mně úplně buší srdce, já se na to nemůžu dívat. Odneste to!(přitáhne si lístek blíž k sobě)„Špajskarta!“ Bedřichu, to si Čech? Copak si nevzpomínáš na tu naši školu…večerní? Na všechny ty Palacký, Borovský, Komenský a čím vším sem vás tam ještě krmil, Husama, Žižkama, Smetanou-tedy Smetanama.(uklidní se) Zkus s tím něco udělat. Vždyť jinak, jak na to tak koukám, to tu nemáš tak nejhorší. „Zavináče“ za 2,- „klobása“ 3,- „utopenci“ 2,- „párky“ 2,- a „topinka“ dokonce za korunu.
(učitel zasněně praví) Bedřichu rád bych se dočkal doby, kdy tady(ukazuje na jídelní lístek) budeš mít od shora až dolů samé jedničky.
(ve dveřích se objeví sedlák zašpiněný od bláta, s hadicí v ruce)

St: Cos to dělal Kubo?

Se: Ale, pořád honím toho krtka, čučkaře…